Člověk by řekl, že Indie je stát s cizí kulturou, a proto se tam logicky neslaví Vánoce. Jenže tento subkontinent je natolik rozmanitý, že slavení těchto svátků tady není vůbec nic výjimečného. Pokud tomu přidáme tradiční pospolitost zdejší společnosti a typicky indickou potřebu cokoliv pořádně oslavit, Vánoce z toho i tady vycházejí jako jedny z nejvýznamnějších svátků v roce.
Blog: Viliam v Indii
10. ledna (Oslavy v Bhilaipahari)
Dvanáctý prosincový den roku 2013 jsem byl pozván na oslavu desetiletého výročí existence nemocnice v Bhilaipahari, kterou jsem si rozhodně nemohl nechat ujít. Adventní atmosféra tvořila dobrou kulisu pro bilancování toho, co se událo v uplynulém roce.
30. prosince (Rozhovor s Viliamem)
Do Indie odcestoval před zhruba osmi měsíci. Na sklonku svého pobytu v Midnapore a Bhilai Pahari se s námi podělil o pocity a zážitky na druhém konci světa.
9. prosince (Kde je Česká republika aneb jak jsem se v Indii asimiloval)
V Indii existuje nemálo lidí, kteří o existenci našeho státu dobře vědí. Od svého příjezdu jsem se setkal s mnoha z nich, kteří byli docela slušně obeznámeni se situací v Evropě, s rozdělením Československa, ale i zemí bývalé Jugoslávie. V některých případech si mě automaticky spojili s hlavním městem (Prague) a několikrát mi dokonce řekli i českou verzi (Praha). Pravda ale je, že narazit na tyhle lidi „v běžném provozu“ je spíš výjimka.
22. listopadu (Kalakata: Batanagar, 4. díl)
Čekal by to asi málokdo, ale jedno místo mezi původními vesnicemi nedaleko Kalkaty je pojmenováno po slavném českém obuvníkovi. Přestože dnes už je pevnou součástí města, cesta sem představuje celodenní výlet. Autobusem z centra to sem po prašných a věčně ucpaných ulicích trvá dobré dvě hodiny, přesto mi to ale nedalo a vyrazil jsem podívat se do místa, které je nejvýraznější českou stopou v bengálské metropoli.
Viliamův blog
Viliam Staněk
Viliamovi je dvacetšest let a pochází z Kroměříže. Na Ostravské univerzitě dosáhl magisterského titulu v oboru Geografie a regionální rozvoj.