Tuberkulóza

Každý rok je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) hlášeno cca osm milionů nových případů tuberkulózy a každoročně na tuto nemoc zemřou přibližně dva miliony lidí.
 
Tuberkulóza (TBC) je vážné infekční onemocnění. Původcem je Mycobakterium tuberkulosis. Nejčastěji bývá postihnuto dýchací ústrojí (85 % případů), ale výjimečně i jiné části těla (15 %).
Viry TBC byly objeveny Robertem Kochem v roce 1882.

Historie

S tímto onemocněním se můžeme setkat snad v každém historickém údobí. Dříve bylo často nazýváno jako souchotiny, úbytě nebo fthisis. Termín tuberkulóza byl poprvé zaveden německým profesorem Schönleinem v roce 1834, který tak popsal tvořící se uzlíky a granulomy různých velikostí.
Tuberkulózu jsme schopni nalézt na kosterních pozůstatcích starých i více než 18 000 let. První písemné zmínky pocházejí již z 2. tisíciletí př. Kr.
Prvním, kdo identifikoval tuberkulózu jako plicní onemocnění, byl perský učenec Ibn Sína (Avicenna), který zároveň navrhl karanténu jako jednu z možností zabránění šíření této nemoci.
Velkým přínosem bylo vypěstování oslabeného kmenu Mycobacterium bovis Calmettem a Guerinem, který byl od roku 1921 používán k očkování proti TBC neboli k takzvané kalmetizaci.
Dalším mezníkem, který pomohl k lepší kontrolovatelnosti této nemoci, bylo její povinné ohlašování (uzákoněno v roce 1948).
V současné době se výskyt nakažených tuberkulózou celosvětově zvyšuje. především v rozvojových zemích patří toto onemocnění k hlavním příčinám úmrtí. Česká republika patří naopak mezi země s nejnižším ročním výskytem tuberkulózy.
První skutečně účinná antituberkulotika – Etionamid a Pyrazinamid se objevují až v 60. letech 20. století. Díky tomu mohlo být zavedeno povinné očkování proti TBC. V 80. letech se ke kombinaci podávaných léků přidal nový lék – Rifampicin a doba celkové léčby se i díky němu zkrátila na období šesti měsíců.

Projev nemoci

Infekce TBC má dvě podoby:
První je tzv. prvotní infekce, kdy nedochází k plnému rozvinutí této nemoci a infekce buď sama od sebe, často i bez vnějších příznaků odezní, a nebo mohou tuberkulózní zárodky přežívat v postižených orgánech, přesto se po celý život nemusí toto onemocnění u pacienta projevit.
Druhou podobou je tzv. aktivní tuberkulóza, která se vyvíjí u malého procenta prvotně infikovaných. Nejčastěji bývá postihnuto dýchací ústrojí, vše je doprovázeno kašlem, malátností, zvýšenými teplotami nebo dokonce vykašláváním krvavých hlenů.

Inkubační doba, diagnoza a léčba

Inkubační doba bývá u primární formy 6 - 8 týdnů od infekce. Nejčastější je plicní forma tuberkulózy. Základem léčby je terapie antituberkulotiky. Léčba je dlouhodobá, kombinovaná a nepřerušovaná. Problémovou oblastí v péči o pacienty s tuberkulózou je dodržování bariérové ošetřovatelské péče.
Minimálně se dnes můžeme setkat i s mimoplicní formou TBC, nejčastěji potom bývá postihnuto pohybové a urogenitální ústrojí a podkožní lymfatické uzliny.
K diagnostikování TBC se primárně používá RTG plic a zkoumání hlenů pacienta. Další možností je provést tzv. bronchoskopii (vyšetření průduškového stromu speciální sondou, kdy se odebírají vzorky pro laboratorní vyšetření), případně i punkci.
V případě potvrzení nemoci se pokouší nalézt zdroj nákazy.
Diagnostikovat tuberkulózu bývá komplikované pro nejednoznačnost výsledků. Primárně se k tomuto vyšetření používá RTG plic a zkoumání hlenů pacienta. Léčba TBC je zdlouhavá a rovněž neméně komplikovaná. K léčení se používá kombinace léků (antituberkulotika a chemoterapeutika). Podáváním antituberkulotik dochází k postupnému zničení mycobakterií a k sterilizaci tuberkulózních lézí.
Doba léčby zpravidla bývá v rozmezí od 6 – 12 měsíců, kdy záleží na celkovém postižení organismu. Antituberkulotika se skládají z kombinace léků:
 
baktericidní – usmrcují dělící se bakterie (nidrazid, rifampicin, streptomycin)
sterilizační – zabíjejí tzv. „perzistory“ (pyrazinamid, rifampicin)
bakteriostaticky působící – (ethambutol) 
 
Samotná léčba probíhá hospitalizací na lůžkovém oddělení, zavedením nezbytných hygienických návyků a podáváním kombinace léčiv. Léky se musí podávat pravidelně a při přerušení léčby je nutné začít s ozdravnou kúrou od začátku, protože je zde vysoké procento výskytu recidivního chování nemoci.
Mezi nejzávažnější případy se řadí vznik rezistence (odolnosti) na podávané léky. Tito nemocní musíbýt v naprosté karanténě, protože přenášejí již odolné tuberkulózní bacily. Léčba pacienta s rezistenční formou je velice složitá a může vést přes všechny snahy k jeho úmrtí.

Zdroj:
KUBEKOVÁ, M., Tuberkulóza jako ošetřovatelský problém, Bakalářská práce, 2010. Jihočeská Univerzita v Č.Budějovicích 
HEBELKOVÁ, P., Změny v informovanosti pacientů s tuberkulózou plic, Bakalářská práce, 2008. Masarykova Univerzita v Brně.